Nejpopulárnější sport v naší republice – fotbal – má i v Božicích svou novodobou tradici. Díky tomu, že u jeho počátků v naší obci stál mj. neúnavný funkcionář a novinář Antonín Hančl, který první léta božického fotbalu i zajímavým způsobem zdokumentoval, a taky díky tomu, že je další legenda božické kopané Zdeněk Jandásek pečlivě uchovával a taky díky tomu, že ještě žijí další pamětníci (např. Karel Hala st., Stanislav Ševeček) prvních kroků organizovaného fotbalu u nás, máme možnost se po těchto stopách vydat.
1. část: Založení fotbalového oddílu
Podle vzpomínek Zdeňka Jandáska spadá první pokus o založení fotbalového oddílu v Božicích do roku 1946. Po dvou letech však byl oddíl rozpuštěn.
Daleko úspěšnější kapitola božické kopané se datuje rokem 1954.
Tehdy se několik sportovních nadšenců - milovníků fotbalu, aktivních fotbalistů i nadšených dobrovolných funkcionářů - rozhodlo založit v rámci Dobrovolné sportovní organizace Tělovýchovná jednota Sokol Božice (DSO TJ Sokol Božice) oddíl kopané. Z několika písemných dokladů je zřejmé, že kromě úspěšného fotbalisty Zdeňka Jandáska, který hrál za mužstva vyšších soutěží a v Božicích zpočátku pouze hostoval, to byl především organizační pracovník Antonín Hančl.
Zdeněk Jandásek, který bydlí se svojí manželkou Annou v rodinném domě naproti hřišti, na fotbal zajde i dnes. A dokonce mu není zatěžko vyjít po schodech (byť s pomocí hůlky) na ochoz a shlédnout odtud fotbalový zápas. Největší radost samozřejmě má, když v utkání nastoupí jeho vnuk Ing. Radek Pavlíček, který zdědil fotbalový talent po svém dědovi.
Antonín Hančl (nar. 1927) spojil svůj osud s Božicemi pouze na několik let. Svým nadšením, zápalem, organizačními schopnostmi a taky novinářským talentem se však do historie božického fotbalu nezapomenutelně zapsal zlatým písmem. Sám o svém životě (se skromnou zmínkou o svém fotbalovém angažmá v Božicích) uvádí na webových stránkách Pozitivních novin (http://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2007050012):
„Jezdil jsem do učení (na krejčího) z obce Bříza do okresního města Roudnice nad Labem
kde jsem našel staršího kamaráda, který mne nejen naučil psát na psacím stroji, ale přivedl mne i k psaní článků do různých novin. Psal jsem o sportu, ponejvíce o kopané.
V rodné obci jsem byl ještě jako nezletilý členem výběru fotbalového klubu. Nejdříve jako zapisovatel, později jako sekretář a po trenérském kurzu v Praze pak vedoucím dorosteneckého družstva. Vzorem mi tehdy byl známý fotbalista Dr. Pešek - Káďa, který běhal po celém hřišti od brány k bráně, a sem tam jsem střílel i góly. Po druhém zápalu plic, který jsem si přivodil coby fotbalový střední záložník, jsem si však už nezakopal. Až jako dospělý za novináře. To byl ale spíš takový srandamač - zejména herci versus novináři.
Na vojnu jsem narukoval už jako redaktor a po roce vojančení jsem byl povolán do Prahy na velitelství a v novinách jsem pokračoval. Letos tomu je šedesát let, co jsem po absolvování ústřední novinářské školy nastoupil v Kladně do týdeníku SVOBODA, krátce jsem pracoval také v Rudém právu, ovšem od roku 1956 až do důchodového věku jsem působil v Brně, v krajském deníku ROVNOST. Bylo tak vyhověno mému přání, abych byl co nejblíže domova mé manželky, která tehdy bydlela v mikulovském okrese v Božicích u Znojma. V Brně, kam jsme se později odstěhovali, bydlím už více než polovinu svého života. Brno jsem si oblíbil, mám zde spoustu milých přátel a ve fotbale patřím mezi skalní fanoušky 1. FC Brno.“
Zpracoval Ladislav Nevrkla
Fotografie jsou převzaty se serveru http://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2007050012
a jsou z archivu Ondřeje Suchého.
|
