Budování odbojové sítě pod dohledem StB?
Od února 1949 pokračovalo budování a rozšiřování sítě Světlany v partyzánském duchu. Vedoucí osobnosti si rozdělily řídící funkce a úkoly.
Hlavním velitelem („vrchním velitelem“) celé organizace Světlana byl Antonín Slabík vystupující pod krycím jménem major Vlárský. „Náčelníkem štábu“ byl jmenován Rudolf Lenhard s krycím jménem kapitán Javornický a „výkonným štábu“ (který sídlil v domě A. Slabíka v Komořanech) byla určena Slabíkova švagrová Bedřiška Slavíková s krycím jménem poručík Jarmila. Právě po ní se jmenovala i skupina Světlana-Jarmila, do níž patřili také božičtí členové Světlany. Vojenský charakter Světlany také zvýraznilo udělování vojenských hodností vybraným členům této ilegální organizace. To bylo podle estébáků dalším důkazem o nebezpečnosti organizace pro režim. Členové Světlany, aniž by udělali něco skutečně protistátního, tak byli automaticky považováni za teroristy a to samo o sobě stačilo k následným perzekucím.
Nemocný pronásledovaný světlanář Lenhard musel často měnit úkryt. Po setkání s dalšími vůdčími světlanáři Matúšem a Manou, kteří se přišli poradit, co mají dělat, se Lenhard rozhodl zajistit jim nový úkryt. Napadlo ho, že by se oba jeho kamarádi mohli ukrýt u Antonína Daňka v Božicích, který jim před časem takovou pomoc nabízel. Slabík s Lenhardovým nápadem souhlasil a Matúše, Manu i Lenharda zavezl do Božic k Daňkovi. S touto „anabází“ se setkáme v dalších pokračováních našeho příběhu.
Za čtyři dny se odtud oba uprchlíci přemístili do jiného úkrytu. Samotný Lenhard se od Daňka vrátil do svého úkrytu v Račicích.
V té době už byla v Brně na Krajském velitelství StB připravena akce, která odstartovala likvidaci Světlany. Vše začalo 10.3.1949 neúspěšným pokusem o zatčení A. Slabíka v Komořanech. Slabíkovi i jeho švagrové Bedřišce-„Jarmile“ se však podařilo uniknout. Slabík druhý den vyhledal Lenharda a navrhl mu společný útěk do Litenčic k baronu Podstatskému. Nemocí sužovaný Lenhard tuto cestu odmítl. Nakonec se dohodli, že Lenhard ještě tentýž den odjede do Božic k Antonínu Daňkovi a pak že sejdou v 18 hodin na vlakovém nádraží ve Znojmě, odkud zamíří k hranicím do Rakouska.
Slabík předal Lenhardovi sto korun na cestu do Božic a na kole odjel.
Lenhard se však k Daňkovi do Božic vydal až následujícího dne (12.3.1949). Zde na něj ovšem čekalo nemilé překvapení a velké zklamání. „Když jsem vstoupil do hostince U Daňků v Božicích, řekla mně Daňkova manželka: „Co tu chcete, jezdí tady estébáci, před chvílí odjeli. Tonda (A. Daněk) je již pryč.“ Lenhardovi nezbývalo než hledat úkryt jinde. Odjel do Mikulova.
Zpracoval Mgr. Ladislav Nevrkla
Rudolf Lenhard
Jeden z nejvýznamnějších členů odbojové skupiny Světlana Rudolf Lenhard byl původním povoláním učitel. Za války byl spolupracovníkem známé skupiny Clay-Eva. V době ilegální činnosti vystupoval R. Lenhard pod jménem kpt. Javornický.
V březnu 1949 hledal pomoc u hostinského Antonína Daňka v Božicích. Jenom skutečnost, že odcestoval do Božic o den později (12.03.1949) mu v danou chvíli zachránila život. Plánovaný odchod do Rakouska se však již neuskutečnil. Pronásledovaný Lenhard byl dne 1.4.1949 orgány StB zatčen. Od února 1949 do květnových dní roku 1950 pozatýkala Státní bezpečnost přes 400 občanů na moravskoslovenském pomezí, ale i na jižní a střední Moravě.
| 
