znak Božic
 Co se děje...
Božická zákoutí
Nemůže být asi jinak, než zahájit náš nový seriál nazvaný Božická zákoutí, putováním trošku zastrčenou a zapomenutou částí obce, pro kterou dřívější obyvatelé po celá staletí používali označení Tanzberg.
Kráčíme-li z dolní části Božic po cestě nahoru k bývalé masně a zahneme-li kolem Dvořákových (dříve paní Tuháčkové) na travnatou cestu vpravo, ocitneme se vlastně téměř pod vrcholkem pozvolna se zvedajícího vyvýšeného zarostlého hřbetu. Ten je ještě dnes protkaný desítkami sklepů nebo jejich ruin. Hřbet se však po několika metrech strmě svažuje severním směrem do dnešních zahrad Kubíčových, Szabóových, Škrobových a jejich dalších sousedů a na západě ústí na malou plošinu za zahradami Opletalových a Blatných.
Toto všechno je tajemný Tanzberg, kopec obestřený od nepaměti tajemnem, pověstmi i seriozními zprávami. V dnešní době se této lokalitě neříká nijak, nemá žádné konkrétní jméno. To dávné, z němčiny vycházející, bylo zapomenuto a české žádné nevzniklo. A přece je právě toto místo prostorem, který má jako jeden z mála v Božicích svého přirozeného „genia loci“ neboli ducha spojeného s místem.
Stejně jako vyvýšeniny a rokle táhnoucí se od tohoto kopce až pod křídlovickou farskou zahradu a rámující dnes pěkný lesopark přímo vybízejí k našim prvním zastavením.

Zastavení první: Zapomenutý tajemný kopec

Podle pověstí se v tomto prostoru nacházely již od dávnověku soustavy podzemních místností navzájem propojené chodbami. V dobách keltského osídlení byly snad propojeny i s obětními místy a umožňovaly prý prostřednictvím hlásnic dorozumívání keltských kněží – druidů s ukrytými lidmi. Tyto podzemní prostory převzali následně i Germáni a i oni je používali ke kultovním a náboženským účelům.
Prelát Max Mayer ve své zprávě o starém osídlení Tanzbergu píše: „Tady pořádaly své rejdy a hostiny bájné valkýry (panenské služebnice nejuctívanějšího starogermánského boha Odina, čti ódýna), tady vařily, dusily a smažily v kotlích a na rozžhavených rožních, síru, smolu, mloky, ropuchy, hady, krysy i všelijakou podobnou havěť. Přitom povykovaly, křepčily a divoce tančily a odtud prý pochází jméno Tanzberg, tj. Tančící kopec“.
I ve středověku prý tyto prostory sloužily, a to jako úkryt obyvatel v dobách válečných a jinak nepříznivých. Chodby sloužily i jako únikové cesty a táhly se až ke kostelu a do Křídlovic. Ještě v letech po 1. světové válce bylo možné do tohoto labyrintu chodeb a místností vstoupit úzkými průrvami ze sklepů tří domů – původní čísla č.p. 79, 80 a 81.
V roce 1924 píše ředitel znojemského muzea Anton Wrbka ve Znojemském týdeníku: „Ještě dnes existují za domy č 81 a 83 dva vchody do „podzemních místností“. První vchod nás vede doleva do velké komory s krásně tvarovanými výklenky, rovně vstoupíme do místnosti končící v malé komoře. Odtud vedou zatočené další průchody, vpravo stoupáme chodbou do vyšší komory. Ve všech komorách najdeme větrací šachty.“
Tyto tajemné a zvláštní prostory lákaly k návštěvám nejen obyvatele Božic a Křídlovic, ale i občany z okolí a taky odborníky, kteří se je snažili prozkoumat. Naposledy zde archeologové ze Znojma a Brna zkoumali další dosud neobjevené chodby a štoly v roce 1930.
Velkým problémem bylo i časté propadání chodeb a podzemních prostor zvláště po deštích. Své by mohl vyprávět i Jan Szabó, když zde koncem 80. let začal stavět svůj nový rodinný dům.
Již před druhou světovou válkou a zvláště pak po ní byla značná část podzemních místností, stájí, komor, chodeb, šachet a dalších prostor zasypána nebo se propadla, řada vchodu byla zazděna.. Zůstaly jenom některé sklepy. Přesto i dnes toto místo přitahuje návštěvníky svou zvláštní magickou silou, a to v každém ročním období.
(lan)


Zastavení druhé: Tvrz na tajemném kopci? (doplněno 19.4.2008)

Jak jsem již uvedl, nazývali bývalí obyvatelé obce toto místo Tanzberg, a to v souvislosti s tradovanými pověstmi. Jak ovšem uvádí známý badatel Ing. Mgr. M. Plaček, pravděpodobně i jim unikal pravý důvod, proč tento pahorek kruhového půdorysu bez příkopu a valu vznikl. Kruhový kopeček je totiž možná pozůstatkem středověkého opevnění, po němž jinak nezůstalo vůbec nic.
Asi nás zajímá, kdo zde mohl mít zájem nějaké sídlo budovat? Jedna - byť zatím stále nedoložená - možnost se tady nabízí: Od roku 1349, kdy je v pramenech uváděn vladyka Víšek (Vícek) z Křídlovic, seděli na Křídlovicích až do roku 1481 příslušníci této stejnojmenné nižší šlechty. Známa jsou i některá další jména příslušníků tohoto rodu: Víškovi vnuci Bohuš, Jan a Anna, a také jejich následníci bratři Mikeš a Ondřej a dále bratři Štěpán, Buzek a Adam, později Mikšík, Adam, Jan, jeho děti Buzek, Adam a Eva, Petr Pykl, po husitských válkách Jan Buzek, Dorota, opět Buzek a poslední majitel z rodu vladyků z Křídlovic Jan Buzek s manželkou Annou ze Švábenic a dcerou Uršulou.
O jejich tvrzi však prameny zarytě mlčí. Není uvedena ani v soupisu majetku, který byl pořízen v roce 1481 při prodeji novým majitelům, pánům z Eytzingu. Je třeba uvést, že nový majitel Štěpán Eytzinger z Eytzingu byl v té době již velmi známou, silnou a mocnou osobností: od roku 1460 byl majitelem Jaroslavic a od roku 1474 byl dokonce dolnorakouským hejtmanem.
Je víc než pravděpodobné, že tvrz byla již delší dobu zaniklá a vladykové z Křídlovic sídlili tou dobou možná i mimo naši obec. Známé jsou totiž velmi časté majetkové převody, prodeje a koupě, jak mezi členy rodu, tak i okolním šlechticům (Kyjovcům z Kyjovic, pánům z Hodic, z Chlevského), a také louckému klášteru.
Jak píše M. Plaček: „Datování její existence má v rukách zase jen archeologie středověku.“ Já dodávám, že na tento výzkum se v současné době finanční prostředky nepřidělují. Je to příliš „mladá historie“.
Mgr. Ladislav Nevrkla

Použitá literatura:Plaček, M.: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí, Libri Praha, 2001
 
Náčrt Tanzbergu
 
Tanzberg plynule přechází v příkré severní stráně pod Zedníčkovou vilou. Kdysi zde stála malá selská stavení.
 
Stráně pokračují až k farské zahradě, uprostřed vykukuje střecha Zedníčkovy vily
 
Cesta kolem sklepů na Tanzberku v několika pohledech.
 

 

 

 

 

 

 
Jeden z posledních postupně zasypávaných otvorů v pískovci ukryje brzy své tajemství, tak jako desítky jiných zmizelých již dávno.
 
Ze sklepů za zahradami domů byly ještě za první republiky vchody do tajemných místností, chodeb, komor a komůrek ....
 
Dnešní Tančící kopec je porostlý keři a dřevinami. Pohled v zimě není zrovna radostný, ale zase je trochu něco vidět z terénních nerovností.