Pro Božice

Co se děje...

Světlana 19: Malé vánoční zamyšlení

V květnu 2009 uplyne 60 let od smrti vedoucího představitele božické Světlany Antonína Daňka.

Již více než rok sledujeme na těchto stránkách osudy lidí, kteří byli vtaženi do jednoho z krvavých případů nastupujícího komunistického režimu. Od prvních dnů po únorovém převratu v roce 1948 docházelo prostřednictvím tzv. akčních výborů národní fronty k čistkám ve všech orgánech a organizacích, které v zemi působily. Ze svých postů byli odstraňováni demokraticky smýšlející představitelé, a to bez ohledu na jejich členství v politických stranách. Ilustrativní je např. složení místního národního výboru v Božicích těsně před 25.2.1948 a jeho složení na první schůzi v březnu 1948. K tomuto tématu se vrátím v jiném seriálu Stalo se ... .
Proto nás nemůže překvapit, že se proti takové zvůli objevil mezi občany odpor. Vlastenecká organizace Světlana patřila k největším odbojovým organizacím v bývalém Československu. Patří však dodnes také k velmi kontroverzním tématům. A tak zatímco např. o případu Babice vyšlo v posledních letech velmi mnoho prací (i v knižní podobě), které se snaží objektivně zpracovat dané téma a doplňovat je dosud nepublikovanými fakty (naposled L. Navara, M. Kasáček: Mlynáři od Babic), zůstává případ Světlana stranou zájmů historiků i publicistů. K dispozici tak máme pouze drobnější práce J. A. Zemanové-Mazalové, P. Radosty nebo Z. F. Šedivého a jedinou obsáhlejší práci J. Pospíšila: Hyeny v akci. Bohužel právě tato práce svým zjednodušujícím a zaujatým pohledem na celou organizaci a některé její aktéry zvlášť zatím plně nezacelila velké mezery, které v bádání o Světlaně potřebujeme rozkrýt. Padesát let se o Světlaně mlčelo, přes 15 let se o ní sem tam mluví, píše i točí. Bohužel neúplně a nepřesně.
Nezbývá tak nic jiného, než se pokoušet skládat mozaiku příběhu o Světlaně z drobných kamínků. Osobně se pokouším zachytit a zpracovat vše, co se týká pobočky organizace Světlana-Jarmila v Božicích. V těchto dnech ještě žijí někteří přímí účastníci tohoto pohnutého krvavého dramatu. Žije paní Světlana, dcera zakladatele organizace Josefa Vávry-Staříka, která dala organizaci jméno, žije paní „Jarmila“ alias Bedřiška Došlíková, tehdy Slavíková, po níž byla pojmenovaná jihomoravská část organizace. Žije pan Svatopluk Župka a žije též paní Marie Slezáková. Oba posledně jmenovaní byli mezi těmi, kteří přišli do kontaktu se Světlanou a jejím hlavním protagonistou v Božicích, hostinským Antonínem Daňkem.
Právě osobnost Antonína Daňka by si zasloužila nejen daleko větší pozornosti, ale konečně též i morálního ocenění. Rodina Daňkova pocházela z Francovy Lhoty na Valašsku a v rámci osídlování pohraničí odešla na Znojemsko do obce Bantice. Ve Francově Lhotě již nikdo z této rodiny nežije, po bantické větvi budu pátrat. Pátrat budu i po tom, kde byl A. Daněk pohřben. Samotný Antonín Daněk, narozený 1.6.1922, se koncem války zapojil do partyzánského odboje na Valašsku (brigáda Jana Žižky). Po válce se oženil a s manželkou Františkou a malou dcerou se v dubnu 1947 přestěhoval z Bantic do nepříliš vzdálených Božic, aby zde převzal od řezníka Františka Smetany hostinec. Těsně před Vánoci roku 1948 se během návštěvy u svých bývalých bojových druhů stal v bytě Rudolfa Lenharta ve Vsetíně členem odbojové organizace Světlana a začal její pobočku budovat i na Znojemsku. Vlastenecky smýšlející Daněk získal ke spolupráci řadu podobně smýšlejících občanů Božic. Členy se tak stali lidé, kteří se s praktikami nově nastolovaného komunistického režimu neztotožňovali a byli ochotni pomoci oslabit ho a v konečném důsledku ho i odstranit. Do činnosti Světlany tak byli zapojeni příslušníci komunistické strany, bývalí sociální demokraté (v té době již pohlcení komunistickou stranou) a lidovci. Konkrétně v Božicích se do činnosti zapojili předúnoroví (v případě Paděry i poúnoroví) funkcionáři MNV: předseda Bohumír Paděra (KSČ), místopředseda Josef Kudlička (ČSL) a první poválečný předseda MNV Ladislav Smrček (původně v agrárnické Domovině, v roce 1945 sociální demokrat, po únoru 1948 v KSČ). Získali i další spolupracovníky z řad členů KSČ: zástupce velitele stanice SNB A. Švarce (do února 1948 sociální demokrat, pak z obavy o místo vstoupil do KSČ), řezníka Františka Smetanu (v KSČ od září 1945), mladého aktivistu Svatopluka Župku (vstoupil do KSČ po únoru 1948, jeho otec byl vedoucím představitelem ČSL v Božicích) nebo ČSL (J. Nedělu, J. Hanuše). Rozhodující pro ně nebylo dosavadní členství v nějaké politické straně, ale spojoval je odpor k praktikám nastupujícího komunistického režimu, který sami v jeho počátcích pomáhali budovat.

Antonín Daněk byl v ranních hodinách v neděli dne 15.5.1949 při pokusu jednotek StB zatknout ho v jeho dočasném úkrytu u řezníka Smetany postřelen a vážně zraněný volil raději dobrovolnou smrt z vlastní pistole v protějším domě Jana Filipa. Při zatýkání se statečně bránil a postřelil přitom dva příslušníky StB.

Již před 5 lety přišel tehdejší starosta Božic ing. Zd. Čurda s myšlenkou, že by se měla památka statečných božických světlanářů důstojně připomenout. Tehdy k tomu nedošlo. Rok 2009 nám opět nabízí příležitost dotáhnout tuto aktivitu do konce. V květnu 2009 uplyne 60 let od smrti vedoucího představitele božické Světlany Antonína Daňka. Předpokládám, že jsme v zastupitelstvu schopni shodnout se na důstojném připomenutí si této události pietním aktem, při němž by mohla být odhalena pamětní deska nebo malý pomník v prostoru u studny před bývalou masnou. Osobně jsem připraven zpracovat drobnou publikaci, která by zachytila činnost božické Světlany i osudy jejich jednotlivých protagonistů.
Tento díl seriálu o Světlaně předám všem členům zastupitelstva obce Božice a na nejbližším zasedání zastupitelstva navrhnu jako jeden z bodů programu výše uvedený námět.
Přeji nám všem úspěšný rok 2009 a věřím, že budeme schopni věcně jednat, byť se nebudeme plácat po ramenou.

Foto:
Vhodné místo pro pomníček by podle mého názoru bylo nad studnou. Symbolizuje místo tragédie – nově opravený dům s okrovou fasádou je bývalá masna řezníka Smetany, v níž se Daněk skrýval, zelený dům na protější straně (v současné době se opravuje, proto je před ním vlečka) byl dům Jana Filipa, kde se Antonín Daněk zastřelil.

Diskutovat
Zobrazit všechny příspěvky

Mgr. Ladislav Nevrkla

Pro zvětšení klikněte na foto.